Pět minut vášně

Úplně normální ráno.

Snídaně, svačiny, prádlo do pračky, nádobí do myčky.

Úterý, to mám volno.

Cvičení a nákup.

Káva a dortík?

Určitě.

Courání, tričko se vždycky hodí.

Chtělo by to oběd.

Dobře nudle v obchoďáku.

Co taky na gastro není moc času.

Co ještě?

Odpoledne úklid, vaření, chtěla jsem nasázet truhlíky, srovnat skříň?

To už nedám ne?

 

Sedím u těch nudlí a koukám kolem.

Hlavně né ke mně.

Maminka s řvoucím dítětem: „Hanolky já ci hanolky“

Paní s pánem řeší půjčku na auto.

Holky si ukazují úlovky.

Montérkáči na polívku.

 

 

A pak

Naše oči se setkali. Díval se na mě a já na něho.

Dívá se na mě?

Nenápadně se rozhlížím?

Nikde nikdo.

Tak asi jo.

Znovu.

Hm prohlížím si ho.

Hlavně nenápadně.

Zase se dívá.

Mám snad pocit, že se usmál?

Taky se usmívám.

Znám ho?

Pěkný.

Sympaťák.

Rozehrává hru?

Balí mě?

Nebo já jeho?

Pohrávám si s vlasy. To se dělá ne?

Trvá to věčnost.

Najednou se zvedá.

Jde ke mně.

Panebože mám mu dát telefonní číslo?

Rudnu.

Jde ke mně.

Přešel mě?

Cože?

„Ivanko prosím tě, nemůžeš mi takhle utíkat, říkal jsem ti, že si máš hrát tady, abych na tebe viděl.“

Jdu se zabít.

Romana Trojanová
Jsem žena, maminka, manželka, kartářka, kraniosakrální terapeutka, masérka a fotografka. A taky trochu rozmarná ženská. Umím motivovat všechny, co ztratili jiskru v oku.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.